Kdybyste mě teď viděli, tak mě nejspíš ani nepoznáte. Tedy myslím ani ti, co mě znají. Momentálně jsem prakticky celý od popela. To bylo řečí, jak budu web co nejčastěji aktualizovat a plnit fotkama a teď koukám, poslední příspěvek je pozvánka na ples. Tak sypu a sypu ...
Co se tedy ve stručnosti za posledních devět měsíců událo? I když to tak možná nevypadá, panuje u nás stále čilý ruch.
Začali jsme tradičně velice vydařeným plesem, tentokrát s mezinárodní účastí. Přijeli se na nás podívat hasiči z Gollingu, od kterých jsme si loni přivezli Štefana. Následující den jsme pomohli holkám na neméně úspěšném karnevale. V únoru jsme zdatně (4. místem ze 17) reprezentovali na cvičení Poříčská zima. Březen jsme věnovali přípravám na organizaci soutěže pro děti - Hasíkovo dobrodružství, kterou jsme s pochvalnými ohlasy uspořádali v půli dubna. O vítězství a nové znalosti se přijelo poprat skoro 150 dětí v 17 družstvech. Nejlépe se popralo domácí "B". To už jsme ale také měli za sebou čištění řeky Sázavy a vrhali se na pálení čarodějnic. Nabitý květen jsme začali sběrem železného šrotu, na který další týden volně navazovala akce, kde jsme společně s hasíkama pomohli Kuňovce od největšího nepořádku. A že bylo co sbírat. Sice jsme nezvládli úplně všechno, ale na jaře na to znovu vlítneme a půjdeme více do hloubky. Také jsme se dojeli s technikou předvést na Konopišťský hasičský den a měsíc zakončili čtyřnásobnou účastí na okrskové soutěži v Kozmicích. Tady nám (veteránům nad 35 let) v druhém místě nezabránilo ani to, že někdo ani na třikrát nepřekonal bariéru. Už druhý rok nám první místo uteklo o pověstný chloupek. Tentokrát chyběla necelá vteřina. A nebo nezkazit pořadovku. Těšit nás mohly individuální úspěchy Víti a Jirky Nulíčka, kteří byli 1. a 2. Holky chudinky, i přes snahu doplatili na nepřipravenost stroje a mladý klucí se musí ještě hóóódně učit. Pomohli jsme i na poli rozhodcovském a zdravotnickém (u zdravotnice bez nároku nejen třeba na sifon, ale i na poděkování...). V červnu jsme stihli 2. místo v soutěži Ohnizmar v Petroupimi. Hromadně zkonzumovali výhru za množství sebraného železa. Sedm tun a nějaké drobné u firmy Fast Milevsko sice stačilo pouze na třetí místo, ale soudek a věneček buřtů dobrý. Takže jsme něco (zhruba stejně tolik) dokoupili a spořádali. Také začalo poťukávat to, k čemu naše snažení směřujeme hlavně – pomoc při řádění živlů. Zatím jen spadlými stromy a nějakým tím obtížným hmyzem. V červenci jsme kolegům z Gollingu oplatili návštěvu. Jejich Egelsee fest je o něco (asi tak tisíckrát) větší obdobnou našeho plesu. Jen je to na tři dny, stan mají asi pro čtyři tisíce lidí, vydělají na tom přes milion a půl na naše a tak. Ale ani tak jsme se tam neztratili. Teda alespoň ne všichni. Dále jsme během sucha pomohli sokolům udržet na hřišti druhou, nebo třetí nejzelenější plochu ve střední Evropě a ještě naplnili pár studní, nádrží a bazénů. V tu dobu nám také začal kolotoč ostrých zásahů. Jak si Štefan za ten rok od pořízení pořádně neštrejch, tak teď byl na roztrhání. Po zahřívacím kole na dvou hořících polích, začalo přitvrzovat, když jsme pomohli zabránit vypálení části Teplýšovic a hned večer nato, továrny na zpracování pneumatik. Období výjezdů jsme završili u požáru auta za Kozmicemi. Že nás berou vážně i profesionální hasiči svědčí také to, když si nás už dvakrát pozvali v době nouze jako zálohu na stanici do Benešova. V poslední době jsme stihli už jen zafandit a obhájit první místo, na železném dědkovi a aktivně se zúčastnit na dni prevence v Benešově.
Jinak jsme se v mezidobí zdatně školili, cvičili, pravidelně se starali o techniku a zázemí, anebo jen tak schůzovali. Také jsme na poslední cestě vyprovodili dva naše spoluobčany. Na samostatnou kapitolou by vydala každovíkendová (páteční odpoledne počítám už do víkendu) práce s mladýma hasíkama.
Možná se zdá, že v těch pár odstavečcích scuklých devět měsíců činnosti není nic moc, ale zeptejte se u některých členů doma, tam budou určitě mluvit jinak. Proto bych chtěl všem, kdo se na naší práci aktivně podílejí moc poděkovat. Je potřebná a je vidět. A ostatní se časem určitě taky rádi zapojí.
A co do budoucna? Za chvilku nabrat další zkušenosti na cvičení v Přestavlkách, ale třeba i jinde. Dále pozvat čerty, aby zase v obci sjednali alespoň na jeden večer klid. Pak zhodnotit rok na výroční valné hromadě a příští rok začít zase plesem. Jo a snad už se taky dočkáme nových dveří, abychom je mohli zabudovat a zpřístupnit tak zadní garáž k běžnému užívání.
Toť pro letošek doufám vše, s případnými dalšími výzvami se určitě vypořádáme po svém...
JiP