Když občas o něčem na tenhle web napíši, musí to mít fakt důvod. Ta spousta práce z ryze technickou stránkou mi hravě vyplní docela velkou část relativně volného času, což v případě psaní alespoň minimálně srozumitelných řádek, nebo ještě lépe tlumočení myšlenek a pocitů všem ostatním znamená časový prostor několikanásobný. Na druhou stranu nejsem programátor pracující na zakázku a nedělám weby s lhostejným postojem k jejich obsahu a hlavně myšlence. Vlastně je nedělám vůbec. Snažím se přispět tím co relativně umím a přispívám jedině tam, kde je to srdeční záležitost. Tentokrát si na úkor času rozhodně neodpustím následující řádky, přijde mi opravdu škoda nepodělit se, a to hlavně s těmi neznalými věci, o průběhu jednoho (NE)obyčejného cvičení.
Je sobota něco před 19. hodinou večer, sedíme s klukama v zadní místnosti hostince v Přestavlkách. Nejsme tu na pivě. Vlastní taktické cvičení ještě ani nezačalo a už máme za sebou šestihodinový maratón ukázek, výcviku a odborné přípravy zaměřené na podporu našeho nočního snažení na trase cvičení. Jsem tu poprvé, neznám pro jiné již známé tváře instruktorů, záchranářů, lékařů a profesionálních hasičů, přesto si již v rámci odpolední přípravy získávají můj absolutní respekt. Profesionalita, důraz a rozvaha s kterou nám na jednotlivých stanovištích odborné přípravy servírují tolik cenné a jinde těžko získatelné praktické informace. Nezbytné minimum teorie, jinak praxe, praxe, praxe.. Vyproštění osob z různých typů havarovaného vozidla, nasazení krčních limců, fixačních vest a dek, zacházení s nosítky, kardiopulmonální resuscitace, srdeční masáž, dospělý, kojenec, dítě, protišoková opatření, traumatizující poranění, zásady průniku do zakouřeného objektu, zahoření komína atd atd.. Spousta toho znám, spoustu toho neznám, všechno dohromady mě to strašně baví. Pozuruji zanícený výklad kluků ze záchranky nebo zkušených hasičů ze stanice Benešov a snažím se nevnímat vlastní myšlenky které se mi podsouvají a docela mi narušují plynulý příjem drahocenných informací. Taky je to strašně baví. Jenže je tu rozdíl, je to taky živí. Taky mají nebo budou mít děti, taky si chtějí volno užít a vypustit myšlenky na práci. Místo toho jsou tady, ve svém volnu, zadarmo, za svoje prostředky. Jsou tu od oběda a mnozí z nich budou odjíždět stejně ráno jako my. Hodně dobrá práce pořadatelů? Možná. Hodně dobrá kategorie lidí? Určitě. Profíci dobře vědí jak obrovský smysl má kvalitně odvedená součinnost s „dobráky“ (rozuměj dobrovolnými hasiči), berou je tak a dávají jim to naplno najevo.. Alespoň klukům z oněch 18 družstev, kteří tráví onu první říjnovou noc právě tady..
Zpět. Je sobota něco před 19. hodinou večer, sedíme s klukama v zadní místnosti hostince v Přestavlkách. Nejsme tu na pivě. Nikdo z družstva nebere věc na lehkou váhu, je patrná lehká nervozita, jsme ve shluku u jednoho stolu, Víťa probírá možné varianty nasazení družstva při předpokládaných disciplínách, kluci je připomínkují. Kontrola vozidla, uložení materiálu, lékárna.. Dotahujeme zásahové opasky, seřizujeme helmy, baterky.. slyším chraplavý pokyn organizátora ve vysílačce na místě.. TROJKA.. Vpřed!!
Tmu jako v ranci řežou světelné kužely dědka „Rťáka“, do kabiny problikávají potemněle modré kužely majáku. Je cítit plné soustředění, nikdo nemluví. Za chvíli Pepa brzdí. Stanoviště č. I „Hromadná nehoda“. Množství lidí na místě, záchranářů, civilistů, totální zmatek. Nabouraná bílá dodávka, to je vše co stihnu ve tmě z kabiny auta rozeznat. Tušíme extrémně náročnou situaci a jsme připraveni ji řešit. Víťa otevírá dveře k výstupu a zjištění situace. Nevystoupí... Do cesty se mu pohotově staví hasič a rázným hlasem naprosto nečekaně dezorientuje a mění charakter celé simulace.. „ Takže pánové, právě jste se čelně střetli s osobním vozidlem, velitel, řidič zranění, řešte situaci, záchranářský materiál leží tamhle.., je to Vaše.., 15 minut.. Půl vteřiny zaváhání, úžasu, překvapení.. Díváme se na sebe, velitel na sedadle spolujezdce se bezvládně hroutí na palubku, řidič na volant. Víc už neváháme. Jirka vyskakuje z auta, hlásí převzetí velení a vydává rozkazy. Mizí s Petrem ve tmě na průzkum havarované dodávky, okolo které se začíná rojit množství podnapilých , otravných, dezorientovaných a částečně agresivních pasažérů. My s Petrem bleskově transportujeme připravený materiál, nosítka, držím veliteli hlavu, přikládáme krční límec, fixujeme ho vestou, snažíme se, ale jde to ve dvou ztuha. Opilec nám bere část nosítek a prchá s nimi do tmy, do kabiny se snaží pronikat další, tahá mě za nohu ven, nakonec se přeci jen daří a máme Víťu na středovém panelu na nosítkách, alespoň uvnitř.. S vypětím sil ho vytahujeme s nosítkami ven. Na připravenou fixační deku se ale rozvaluje další z opilců, snažíme se rozumnou komunikací místo uvolnit, strká do mě, napadá nás fyzicky.. přímému konfliktu se snažíme vyhnout s největším sebezapřením, nakonec se přeci jen daří a dotahujeme s Petrem popruhy, vysáváme vzduch.. hvizd, konec časového limitu. Přesně. Nemyslím si, že jsem na tom fyzicky špatně, hýbu se dost a pravidelně, po těhle patnácti minutách ale jen ztěží popadám dech. Rozepínám helmu a po hlavě se mi valí dobrých půl litru potu dolů za límec blůzy. Poslouchám hodnocení od hasičů, záchranářů, vysvětlení a vytčení postupů, přidělení trestných bodů. Velitel už opět velí, jsme v autě, odjezd na další disciplínu.
Sotva si stačím strhat ze spocených rukou od nosítek potrhané ochranné latexové rukavice, natáhnout čerstvé a přes ně doslova narvat membránové zásahovky, stojíme u stanoviště II. „Požár výškové budovy“ Budova je zvenčí uzamčena, z okna v horním patře se valí kouř, volání o pomoc.. K dispozici dostáváme třídílný žebřík, dýchací přístroje.. Na rozkaz velitele zajišťuji odpojení energií, Pepa jako strojník zůstává u auta, já rozdělovač, kluci si pomáhají do dýcháků a po žebříku s proudnicí pronikají do objektu oknem v patře. Vyhledání osob v zadýmeném prostoru, za chvíli se rozletí venkovní dveře, na dálku rozeznávám někoho z našich jak v dýcháku vynáší dítě předává ho záchranářům a znovu se noří do chodby zahalené dýmem. Pepa dostává do vysílačky žádost o podporu s nosítky, přibíhá s krátkým žebříkem, než stačíme klukům předat, jsou venku i s poslední lokalizovanou zraněnou osobou. Konec. Hlášení rozhodčím, hodnocení, rozbor zásahu, výtky i pochvaly, motáme hadice a bleskově se vozidlem přesunujeme na další stanoviště nedaleko.
III. „Požár sazí v komíně“ Zahoření komína v klubovně dětí místního spolku, zakouřené prostory. Na místě k dispozici žebřík, kominické nářadí, písek, 2ks dýchacích přístrojů bez masek. Velitel identifikuje situaci, rozděluje úkoly, řešíme standardním způsobem. Zahašeno, hlásíme komín čistý. Opět hodnocení zásahu od profíků, opět nášup trestných bodů. Bereme si ponaučení, trestné body neřešíme, je potřeba se plně soustředit na další náročná stanoviště. Čeká nás delší přejezd lokalitou Čerčan až do Soběhrd, kde máme hlášenu tragickou událost. Rťák statečně zdolává stoupání z Čerčan do Soběhrd. Chvilky v autě využíváme na oddech, měníme rukavice, koluje petka s vodou. Nepolevujeme v pozornosti, máme za sebou teprve polovinu disciplín a kdekoliv na trase může být avizovaný „tajný“ úkol, který nesmíme minout. Rozhlížeme se na všechny strany, monitorujeme tmavé siluety stromů, zdá se všude klid.. Na konci Soběhrd za kostelem zachycujeme signalizaci baterkou a reflexní pruhy záchranáře, Pepa stáčí Rťáka prudce vpravo a najíždí na asfaltový plac za kostelem. Velitel opouští vozidlo a zjišťuje okolnosti.
IV. „Tragická událost“ Prudké trhnutí bočními dveřmi, kužel světla Víťovi baterky na helmě a okamžiky nabírají rychlý spád..„Takže pánové, místní občan zaslechl volání o pomoc poblíž kostela, událost hlášena KOPIS, místo nehody lokalizovat, vyhledat těžce zraněnou osobu, poskytnou pomoc.. lékárnu sebou, JDEME a svižně, jde o čas.. Noříme se do tmy a prohledáváme bezprostřední okolí kostela. Během chvilky stojíme na místě a baterky na helmách osvětlují tragickou scenérii celé události. Cirkulárka postříkaná od krve, na zemi holka s masivně krvácejícím pahýlem horní končetiny, opodál v trávě amputovaná ruka zbrocená krví. Vůbec nepřemýšlíme, tady fungujeme naprosto reflexivně. Víťa již klečí u těla, dlaní v latexové rukavici zvedá krvácející paži, stlačuje tlakový bod, nahoru k ráně přikládám škrtidlo. Periferním viděním sleduji kluky jak zajišťují cirkulárku a amputát ruky. Dílo okamžiku. Se stojícími záchranáři rozebíráme situaci, rukavice, ošetření amputátu, protišoková opatření, všechno si důrazně berem k srdci a po bodovém hodnocení míříme dál, po silnici směr Vranov.
V. „Tajná“.. Vyjíždíme kopeček a na úrovni kukuřičných polí na silnici před námi výstražný trojuhleník. Brzdíme, opatrně se přibližujem na dohled. Zvláštní. Na krajnici zaparkovaný Favorit, otevřený kufr a okolo poskakující vysmáté dívčiny. Jsou tři, zjevně pod vlivem něčeho návykového, věk těžko odhadnout, ale dospěláci to rozhodně nejsou. Jinak nic, žádné další vozidlo, žádné známky nehody, prostě podivnost od počátku. Přes čelní sklo pozoruji velitele jak s děvčaty rozmlouvá a snaží se identifikovat celou situaci. V tuhle chvíli nemáme jasno. Jedná se o tajnou disciplínu nebo jsme se nachomýtli k nějakému reálu..? Z nelehkého rozhovoru s holkami velitel poskládá střípky informací. Holky, kromě toho že jsou pod vlivem jsou v pořádku, vozidlo má proražené levé zadní kolo. Ani jedna z nich ale neřídila, byly tedy 4. A je jasno hledáme jejich starší kamarádku, řidičku. Utekla do polí, navíc je v pokročilém stádiu těhotenství.. Rozkaz pro řidiče postavit zásahové vozidlo do silnice tak aby krylo celý zásah na komunikaci, rojnice s odstupy a pročesáváme okolí. Může jít o čas, zejména s ohledem na avizovanou graviditu pohřešované. Dílo okamžiku a nacházíme ji schoulenou ve vysoké trávě na kraji zoraného pole. Zjevně podchlazená, třesoucí se, lehce zmatená. Velitel navazuje komunikaci v ryze přátelském tónu, úmyslně vynechává potencionální nebezpečnost situace a citlivě zjišťuje prakticky vše co potřebujeme vědět. Mezitím pohřešovanou prohlížíme, žádná zjevná poranění, žádné krvácení. Termofólií a dekou zajišťujeme tepelný komfort a prostřednictvím nosítek transportujeme blíže k silnici kde předáváme spolu s informacemi lékaři. Vysmátá děvčata na nás ještě apelují s výměnou píchlého kola, což velitel rezolutně zamítá. Má pravdu, od toho tu opravdu nejsme, navíc ani jedna z děvčat nevlastní řidičák. Telefonicky informujeme rodiče a po příslušném zhodnocení zákroku ze strany vyčkávajích záchranářů Life Rescue pokračujeme dál.
Začínáme pociťovat první známky únavy, pod propocené blůzy se vkrádá postupující chlad noci. Dle situačního nákresu máme před sebou ale ještě závěrečnou disciplínu, takže všechny příznaky okamžitě potlačujeme. Na horizontu se již rýsují střechy Přestavlk, Rťák sjíždí kopeček k rybníku a z pravé strany nás na potemnělou rozblácenou louku plnou hasičů a techniky navádí paprsek světelného kužele. VI. „Požár osobního automobilu“, zpatřen kouř, ve směru na Přestavlky, hoří i tráva v okolí. Použití přiměšovače, hadice D, proudnice na těžkou pěnu.. Jenže. Osobní automobil je na místě v reálu, všechno ostatní je totální simulace. Narážíme na problém s dvojím, naprosto rozdílným výkladem simulované situace, podaným dvěma rozhodčími, každým ve zcela jiném prostoru zásahu. Situaci tedy řešíme jinak, byť (a bohužel) na přímý pokyn jednoho z rozhodčích.. Nášup trestných bodů a balíme. Nediskutujeme, nemá to smysl. Plně respektujeme stanovisko rozhodčích, od toho tu jsou, nicméně zbytek cesty návratu do cíle v Přestavlkách věc probíráme, bezesporu je o čem mluvit. Absolutně netušíme jak jsme dopadli celkově, vše je v rovině dohad a útržkovitých informací od rozhodčích na stanovištích nebo kluků z ostatních sborů po návratu z trasy..
Když po probdělé noci okolo šesté hodiny ranní zíráme na plátno s promítanými souhrnnými výsledky nevěříme. Přes narůstající tendenci obtížnosti letošního cvičení a zejména masivní konkurenci 18 více než kvalitních družstev se nám podařilo vybojovat třetí místo!!! Teprve ústní vyhlášení výsledků nás utvrzuje v situaci, že je tomu opravdu tak.. Rozespalou hlavou mi běží sled událostí uplynulé noci, pozoruji unavené, zarostlé tváře a letmé úsměvy velitele i kluků z družstva. Nic víc nepotřebuju vědět. Bylo mi ctí tu s Vámi být. Opět respekt k obloučku na levém rukávu blůzy. SDH TEPLÝŠOVICE.