V sobotu 14. listopadu naši hasičárnu opět probudilo hemžení člověčiny. Za posledních pár měsíců si na to při svém zkrášlování už zvykla, jen dneska zvuky řemeslníků vystřídalo cinkání nádobí, šoupání stolů a dohady lidí, kteří stále něco (většinou to dost vonělo) někam přenášeli. Dneska to vypadalo na nějakou oslavu…
A bylo to tak. V tento den se splnily všechny potřebné podmínky (alespoň hrubé dokončení hasičárny, vyřešení odpadního hospodářství, volný termín kapely a lidi a čas na organizaci) nezbytné k uspořádání neformální oslavy k 100 letům fungování sboru. Ale hlavně jako poděkování všem lidem, kteří nám v minulých letech při naší činnosti pomáhali. Ať to bylo pořádání plesů, účast na brigádách, při renovaci hasičárny, nebo neocenitelná pomoc při organizaci květnové okrskové soutěže…
Vystěhovat z garáže nástroje, nářadí a materiál na opravu a navozit a uspořádat stoly a židle se nám podařilo během úterního a čtvrtečního večera. Mezitím se vyřídily nákupy uzenin, sýrů, zeleniny, pečiva a různých dalších pochutin, které v sobotu dopoledne holky připravili na dobu, kdy zúčastněným vyhládne po vynikajících vařených vrabčácíc a výborných pečených žebrech od Kalaše z Bělokozel podávaných jako hlavní chod. K tomu ještě přidali domácí buchty a o plné stoly bylo postaráno. Pít taky bylo co, takže se od dvou hodin mohli scházet první hosté…
V půl třetí, když si vzal uvítací slovo náš starosta Josef Kyselka, už bylo vše obsazeno a zábava se rozjela plným proudem. Skvělou atmosféru vytvářelo hudební duo Hupr pánů Sahulů, takže netrvalo dlouho a zpěv se stával sborovým a došlo i na tanec, a to i výš, než v úrovni podlahy. Dohromady se sešlo přes padesát lidí, kteří svůj pozitivní vztah k našemu sboru dokáží projevit i konkrétní pomocí. A byla to věkově (a samozřejmě taky pohlavně) pestrá společnost. Od náctiletých až po ty nejstarší sedmdesátníky pana Karla Strachotu a pana Josefa Pohořelého. U nich nás zvlášť těší, že vydrželi až do pozdních večerních hodin. Stejně tak i většina přítomných. I to může být důkaz toho, že se posezení opravdu povedlo. Jen tak pro zajímavost, nejsilnější skupinka vydržela udržovat oheň do třetí ranní. Pravda, někdo podváděl a občas přimhouřil očko, ale i tak jsme byli rádi, když jsme po třináctihodinový šichtě mohli jít do bezpečí příbytků…
I tak někteří nedočkavci už v dopoledních hodinách volali k úklidu a dojedení přebytků. K dopíjení nedošlo, protože druhý a poslední sud došel už někdy po půlnoci. Očista proběhla nenásilně a v rychlém tempu, takže už v jednu hodinu by nikdo nepoznal, že se tu ještě nedávno děla taková paráda. Vyzkoušeli jsme si, že při troše úsilí nebudou akce takovéhoto rozsahu problémem, takže se budeme těšit někdy příště…
Při organizaci pomohli: pohoštění - Ilča Schwarzová, Iva Laštovková, Péťa a Ondra Šmakalovi - hudba Milan a Antonín Sahulovi - příprava a úklid Josefa Kyselka, Víťa, Milan, Tonda, Toník, Petr a Petřík Sahula, Michal, Kačka a Pepa Novotnovi, Iveta Konrádová, Hynek a Pavel Mládkovi, Pepové Husenicovi, Mirek Tranta, Ondra Kazda a já
Jednatel