Není to tak dávno, co jsme se v deštivém pozdním listopadu loňského roku s našimi Hasíky vydali po stopách Blanických rytířů zdolat pověstí opředený Blaník, odhalovali tajemství a historická pozadí družiny rytířů Sv. Václava, trénovali uzlování, slaňovali se do nitra hory, stříleli ze vzduchovek, zachraňovali figuranta simulujícího poraněného člověka, zahřáli se čajem a sváčou po zdárném výstupu na rozhlednu a pokračovali dle mapy v sestupu z hory až k hluboké lesní rokli, kde byla celodenní hra zakončena jejím překonáním, nebo chcete-li veselým svezením na improvizované lanovce za pomocí výstroje jednotky SDH Teplýšovice. Už tenkrát nám bylo líto, že nadmíru povedenou akci nebylo možno zakončit jejím vyhodnocením u dětí tradičně oblíbeného opékání buřtů. Počasí bylo opravdu „na hraně“ a zbytečně riskovat zdraví dětí jsme rozhodně nechtěli. Děti byli nadšené, plné dojmů a zážitků z proběhlého dne, ale vytrvalé listopadové mrholení a chlad s postupujícím pozdním odpolednem rozhodl. Jen letmo se na sebe díváme a je rozhodnuto. Buřty příště.
Pokud by se čtenáři zdálo, že jsme tuto kratochvíli s dětmi odsunuli na neurčitý červnový víkend, následující řádky ho (a snad v dobrém slova smyslu) doufám vyvedou z omylu. Už na plese v prvním lednovém týdnu tohoto roku se zabýváme myšlenkou znovu pro děti uspořádat celodenní akci. Všem je jasné, že letošní zimní podmínky si budou klást na organizaci akce nekompromisní podmínky, chceme ale Hasíkům umožnit výcvik celoroční tak aby práce s dětmi byla efektivní a měla přínos především pro ně samotné. Navíc vést děti k hodnotám a tradicím dobrovolné hasičiny pouhým teoretickým výkladem v koutě příjemně vyhřáté klubovny s výmluvou na „prostě špatné počasí“.. Styděli bychom se sami před sebou, zkrátka tudy cesta nevede. Alespoň pro nás ne. A vím že se není čeho obávat. Jirka s Tondou i všichni ostatní, kteří teplýšovské Hasíky v rozvoji podporují mají priority jasně srovnané, pečlivé přípravy akce jsou vedeny v nekonečném kruhu bezpečnost dětí – zábava – znalosti a opět bezpečnost dětí. Jdeme znovu do toho a tentokrát budou i buřty.
Poprvé v letošním roce se tedy Hasíci SDH Teplýšovice scházejí již druhou únorovou sobotu a rozhodně ne k akci ledajaké. Mají před sebou více jak půl dne doslova nabitého programem, zábavou a výcvikem dovedností, které jako hasičský potěr znát mají a využijí po celou soutěžní sezónu. Přestože je akce pro děti půldenní, pro oba vedoucí i ostatní kteří se rozhodli věnovat tuhle únorovou sobotu teplýšovským dětem to znamená výrazně celodenní působení na celé trase hry. Ráno, ještě za tmy plníme vlastní termosky horkým čajem, v zimním lese přijde dětem určitě vhod, nakládáme přepravky sušenek, vytoužených špekáčků, balíme plachty, celty, karimatky, diabolky a vzduchovky pro střelecké stanoviště, nakládáme lana, hadice, čerpadlo a další hasičský materiál, obrovské krabice pro simulaci zahoření, připravujeme mapy pro výcvik topografie, shromažďujeme zdravotnický materiál pro výcvik dovedností poskytnutí předlékařské první pomoci. Rozdělujeme úkoly a celé dopoledne trávíme na trase hry. Přípravy jsou v plném proudu, někteří trasu absolvují několikrát, nic se neponechává náhodě. Počasí je na únor relativně parádní, modlíme se aby vydrželo. Rychlý oběd, s očima na hodinkách v rychlosti polykáme poslední sousta a ve 12:30 stojíme před hasičárnou. Vše připraveno.
Děti se schází opravdu v hojném počtu. Dlouho se neviděli, živě diskutují, těší se. Počasí stále „drží“, neprší, nesněží, místy dokonce prosvítá sluníčko. Tři družstva dětí nabitých energií a touhou po dobrodružství. Co víc si můžeme přát. Start. Vyrážíme. Prvním úkolem je sběr odpadků v katastru Teplýšovic, po cestě, než narazíme na první skutečně soutěžní stanoviště. Sešlý sníh odkryl poházené pet lahve a další drobný odpad, s kterým se děti dokážou rychle vypořádat. Jejich ostříží zrak zpoza zimních čepic naražených hluboko do čela pečlivě monituruje bezprostřední okolí a obrovské pytle které za tím účelem neseme se nemilosrdně plní. „Ty lidi jsou fakt prasata“ slyším prostou úvahu školáka za sebou a musím se smát. Nepodceňujte děti. A obzvlášť hasíky :-) Najednou povyk. Děti našli první značku, chvíle intenzivního hledání a mají i skrytý úkol. Topografie, mapové značky. Všechny tři družstva zvládají a pokračujeme. Chvíle šlapání, další stanoviště, skrytý úkol, počítáme balíky slámy na poli a znovu pokračujeme. A další, tentokrát zdravověda. Zlomenina, odřenina, poraněné koleno, tepenné krvácení.. Dospělý hasiči vybalují trojicípé šátky, škrtidla, obinadla, dlahy a trpělivě vysvětlují. Jak pomoci kamarádovi při poranění v lese, kam zavolat, jak se zachovat. Vyndaváme z batohů termosky a rozléváme do připravených kelímků čaj, opravdu přijde vhod. A hurá lesem dál k cíly. Co do lesa nepatří, jak se zachovat když se ztratíme, které druhy stromů míjíme. Desítky otázek a odpovědí střídají pohybové aktivity pro zahřátí. Soutěž v házení šišek, výcvik v pořadové přípravě. Cesta ubíhá, prudkým svahem sestupujeme po vrstevnicích z lesa na louku do samotného finále dnešní hry. Dvě silná lana napnutá mezi stromy. I tohle patří k základním pohybovým a obratnostním dovednostem, s kterými by se hasíci měli umět vyrovnat. Nikdo neodmítá, děti se nadšeně a spořádaně řadí do zástupu. Po jednom jim pomáháme nahoru. Pevně se drží a rozvážně se sunou k druhému konci lana. Nikdo to nevzdá. Všichni se těší na další disciplínu, kdy si ještě zastřílí se vzduchovek na připravené dřevěné špalíčky. Pozoruji ty zarputilé výrazy na displeji foťáku a jsem přesvědčen, že co děláme, děláme zatraceně dobře.
Zima se začíná vkrádat pod bundy. Kluci rozdělávají oheň a děti se okolo s nadšením shlukují. Správní to hasíci. J Jak prostá věc. Pár vlhkých čmoudících větví vydávajících teplo, uprostřed února KONEČNĚ vytoužené buřty. Nikomu nechybí televize nebo počítač, nikdo nepostrádá příbor. Děti v umazaných kalhotách sedí na kládách a otočených přepravkách, opékají buřty, přikusují chleba, někteří sušenky, živě diskutují, uskrvájí zbytky horkého čaje. Je již poměrně pozdě odpoledne a ochlazuje se, od poslední disciplíny upouštíme, požární útok už se nekoná. Jen letmo se na sebe díváme a je rozhodnuto. Zase brzy příště.
Se soumrakem se blížím k domovu. Utahaný, špinavý, ve vsi míjím bezprizorní skupinku dětí bezcílně se poflakující na hromadě sutě u cesty. Jindy bych je minul bez povšimnutí, ale když projíždím okolo, nedá mi to. Kroutím hlavou a v duchu se klaním celému týmu Hasíků Teplýšovice.
Honza Hák