Klasické hasičské soutěže typu požární útok na rychlost a stovka s překážkami, absolvujeme už spíše jen z povinnosti. Jednak už jsme vyrostli z toho někde lítat a pak bejt zklamaný, že byl někdo třeba jen o vteřinu rychlejší, ale hlavně proto, že už nám to do naší činnosti nic nového nepřináší. Nenechali jsme se strhnou k utrácení desítek tisíc v závodech ve zbrojení a rezignovali jsme na rychlostní výkonnost. Ověřili jsme si, že naše, bez větší námahy, dosahované časy kolem 30 vteřin patří na okrsku k lepšímu průměru, takže jsme zaměřili své úsilí jinam…
A to do cvičení taktických a dovednostních, teprve tam se ukáže všestranná připravenost a člověk se naučí spoustu nových věcí. Například praxe ze zdravovědy je neocenitelná i v běžném životě. Za těch pár let, co se těchto cvičení účastníme už jsme nabrali dost zkušeností, už víme, že se hodí každá maličkost, takže je pořád co dolaďovat. Tady nejde o čas, ale hlavně o kvalitu. Už není moc platný, že uběhnete stovku za dvanáct vteřin, když třeba neumíte signalizovat strojníkovi, aby ubral tlak vody…Naše nejoblíbenější cvičení, které se každoročně koná přes podzimní víkendovou noc, pokaždé v jiném prostředí, letos 31.10. 2009 umístěné do okolí Týnce nad Sázavou, pořadatelé tentokrát přesunuli na dobu denní. I když nás to mrzelo, protože atmosféru noci nemůže nic nahradit. Nakonec jsme si ale díky celkovému zdržení tmu taky řádně užili. Vyrazili jsme ráno v počtu 8 lidí s tím, že šest bude tvořit jedno družstvo a dva posílí sousedy z Čeňovic, kterých bylo o stejný počet míň. Jako přepravní vozidlo jsme zvolili naše teréní ARO s vozíkem na stříkačku a vybavení. Jako základna soutěže sloužila budova městského úřadu nedaleko hřiště. Při dopoledním teoretické přípravě jsme obsadili strategickou pozici v místní osvěžovně a tak měli vše z první ruky. Samotné cvičení začlo až po poledni ukázkou dovedností ze zdravovědy a pak už následoval výjezd vždy dvou posádek najednou. To kvůli první disciplíně, kde obě družstva prováděla dálkovou dopravu vody s tím, že lidé u proudnic neviděli ani na jednoho strojníka. Na nás vyšla spolupráce s Kondratcí a proběhla bez problémů. Dál už se jelo samostatně k požáru u železniční trati. Tady jsme ztratili první bod a taky čas při vysvětlování nesrovnalostí. Pak přišla na řadu evakuace hořícího patrového objektu spočívající ve vyhledání a vynesení tlakových lahví. Zde jsme přišli o další bodík. Následovala disciplína zvládnutí zajištění autonehody s poskytnutím základní zdravotní pomoci. Tady musím podotknout, že maskování zraněných od minulých let značně pokročilo, takže nebýt připraveni, určitě by to s náma zamávalo. Je to vážně síla. Pak jsme pokračovali k hašení hořících sazí v komíně. Tady se ukázalo, že jsme jedno stanoviště minuli, takže jsme se zrychleným přesunem o pár kilometrů vrátili, abychom zjistili, že tu sedí žába na prameni. Před námi čekalo na splnění disciplíny asi sedm jednotek. Zdržení trvalo něco přes hodinu a půl. Naštěstí jsme se v chladnoucím večeru mohli ohřát u ohýnku rozhodčích, za což jsme jim byli tak vděčni, že když na nás přišla řada, odměnili jsme se jim perfektně provedeným zkrácením a prodloužením útočných proudů, takže jsme mohli s pochvalou pokračovat k pořadové přípravě a rozpoznávání signálů a značek. Toto jsme, už za houstnoucí tmy, také zvládli na výbornou a směřovali k dalšímu úkolu a tím bylo tvoření protipovodňové stěny. Jenže tady se opět tvořila fronta, takže jsme popojeli o kus dál do Týnce na most a zde provedli sání ejektorem z hloubky asi 14 metrů. I s tímto komplikovaným úkolem jsme si taky poradili bez větších potíží. Jen při vytahování hadic plných vody (nešel odjistit zpětný ventil) jsme se dost zapotili. Stejně tak i při plnění pytlů s pískem a jejich skládání do protipovodňové hráze. Pak už měla následovat jen taková odměna v podobě přejezdu řeky Sázavy na raftu, nebo po laně, ale tuto disciplínu kvůli špatné dohlednosti ve tmě pořadatelé zrušili. Při čekání na poslední posádku jsme opět obsadili jeden kout v pohostinství a u piva a klobásy společně s Čeňovákama probírali události na trati. Když pak došlo na vyhlašování výsledků, třetí místo v naší kategorii a čtvrté celkově z dvaceti zúčastněných nás v mrazivém večeru pěkně zahřálo. Docela potěší, když i na těchto výsledcích je vidět, že nemalé prostředky nejsou vynaloženy nadarmo. Později jsme se dozvěděli, že se Čeňovice umístnili jen dvě místa za námi, takže přidali další body k prestiži pro obec…
Složení družstva: velitel – Víťa Sahula, strojník – Pepa Husenica ml., řidič – Pepa Husenice st., členové – Michal Novotný, Hynek Mládek a Jiří Pessr.
Posila Čeňovic: Tonda Sahula a Pavel Mládek